• Děkujeme všem, kdo Matýskovi pomáháte. Budete-li potřebovat daňové potvrzení za rok 2016, kontaktujte nás prosím na promateje@seznam.cz

(od 6. října 2010)

Matýsek se nakonec vrátil domů po více jak pěti měsících a za mnohem jiných okolností, než když odtud na jaře 2010 odcházel, a za úplně jiné situace, než si lze vůbec představit. Aneb slovo „nepředstavitelné“ naši situaci popisuje asi nejvýstižněji, byť velmi slabě.

Matýsek vyžaduje non-stop péči. Jeho stav znamená, že u něj neexistuje den a noc v našem slova smyslu chápání. Zkrátka má „den“ a „noc“, kdykoliv si je udělá. Péče o něj tak představuje neskutečný dvacetičtyřhodinový maratón, který ale nikdy nekončí – a pokud končí, tak jen proto, aby vzápětí začal nanovo.

Došlo také k velké ztuhlosti spodní části těla a v důsledku toho i k „vyskočení“ kyčlí (jedné úplně, druhé napůl). Zjistili jsme se to, až když jsme si na naši důraznou žádost prosadili rentgen kyčlí, protože jsme měli pocit, že Matýsek velmi trpí bolestmi, které se projevovaly podobně jako epileptické záchvaty a se kterými si neurologové (až na jednoho mimo nemocnici) nevěděli rady, protože tyto záchvaty měly velmi netypický průběh. Nakonec se ukázalo, že to epileptické záchvaty nejsou, ale že je to projev obrovské bolesti, vycházející pravděpodobně z oblasti kyčlí!

Nejsmutnější na tom všem je, že pokud by ZP 211 dostála svému planému slibu o rehabilitační domácí pomoci, je dost možné, že by Matýskovi kyčle nevyskočily, nerozvinuly by se u něj záchvaty bolesti (mylně přisuzované epileptickým záchvatům) a energii, kterou potřeboval na překonání této neskutečné a nelidské bolesti mohl věnovat tomu, aby nám řekl, že je rád tady mezi námi a že by se rád vrátil do své školky… Ale to je jen „kdyby“ a „možná“… Realita je mnohem krutější.

Domov se nám změnil naruby. Před vchodem stojí „sanitka“ (jak říkáme vozidlu pro převoz Matýska na kontroly a rehabilitace), sklep jsme přebudovali na pokoj (JIP) pro Matýska, do obývacího pokoje zabudováváme výtah ... Abychom si rozuměli: pod pojmem „sklep“ si nepředstavujte místnost, odkud jsme vyházeli uhlí a kam hodláme odklidit Matýska. Říkáme tak prostoru pod naším nevelkým bytem, který jsme jako „sklep“ používali, který je na úrovni terénu a z nějž se dveřmi dá vyjít přímo na prostorný dvůr a zahradu.

Stejně tak se v našem životě objevilo mnoho lidí, které jsme dávno považovali za „ztracené“ a kteří najednou byli připraveni u našich dveří zcela nezištně a kdykoliv pomoci. Ale na druhé straně se nám mnoho těch, které jsme považovali za „blízké“, někam „ztratilo“. Přece teď potřebujeme mít klid ... Omyl. Co nejvíce potřebujeme, je Vás vidět. Sami bychom vše opravdu nezvládli. A tak všem ještě jednou a z celého srdce DĚKUJEME

S nepřízní osudu a bohužel i se systémem našeho zdravotnictví bojujeme, držte nám prosím palce a zachovejte nám přízeň. Ztratili jsme domov. Ztratili jsme soukromí. Ztratili jsme iluze. Ale neztratili jsme Matýska! 

Další článek
Předchozí článek
Zpět na seznam článků